Mňau, ahoj !

Včera jsem dělal, že spím. Samozřejmě, že ve svém pelíšku na stole! Tam mi nic neujde -  jen to totiž vypadá, že spím. A páníček s paničkou se bavili o nějaké dovolené, říkali něco jako „kam s ním?“.  A pak mi došlo, že se baví mě a že by asi bylo nejjednodušší vzít mě na dovolenou s sebou. A pak probírali, co by to pro mě znamenalo: při cestování se psy, kočkami a fretkami je totiž nutné dodržovat cestovní předpisy. Pokud by Vás snad napadlo brát Vašeho pejska nebo číču s sebou na dovolenou do zahraničí, tak poslouchejte, je to od 1.1.2012 zase trochu jinak. A je to prý jednodušší:

Mňau, mňau !!   Konečně je po Vánocích ! Nevím, jak u  Vás, ale u nás to moc svátky klidu teda nebyly..

Jak už o mně víte-velice rád papám. Bohužel ale nesmím jíst všechno co chci, protože mám citlivé bříško a snáším jen některé druhy krmiv. Když někde tajně sním něco, co nemám, je mi hrozně špatně.. Ale přiznám se, že občas na to zapomenu a stejně někde něco ukradnu.

Včera jsem se třeba tajně vplížil do ordinace, vybral jsem si pytel s granulemi (je to nová značka-musel jsem ochutnat!), rozcupoval ho a nacpal se k prasknutí. A řeknu Vám-byla to ňamka! A nejlepší na tom je, že mi z nich vůbec nebylo špatně! 

Tuhle značku Vám (nebo spíš Vašim zvířecím kamarádům) můžu jen doporučit.

Více informací se dozvíte na stránkách:
 www.specificdiet.cz  

Rozhovor s panem doktorem:

Derry: Má hodně pejsků a kočiček zubní kámen?

Ivan: S vytváření zubního kamene se setkáváme velmi často, zvláště u malých plemen psů a u ras s krátkými čelistmi.

Zjistil jsem, že naše paní doktorka byla na odborném semináři, který se týká "cukrovky" koček. Všem nám vyprávěla, co nového se dozvěděla. Musím říct, že to byly velmi zajímavé informace. A protože je prý tato nemoc celkem častá, pokusím se Vám ji trochu přiblížit.

Tak se dneska všichni chystali hned ráno někam zmizet. Přitom já tak rád vyběhnu ven, všechno očmuchám a vyvenčím se. Nakonec jsem páníčka přemluvil, že jako na chvilku – ale uviděl jsem tam cizího kocoura a hrrrr za ním. No, a za mnou páníček – náhodou mě dohonil, a že prý MUSÍM domů. Já když něco MUSÍM, tak to se mi zrovna nechce. Tak jsem vrčel a chtěl jsem ho i kousnou. Dostal jsem přes ocas.To mě samozřejmě naštvalo ještě víc, ale pak jsem si uvědomil, že páníček o mě měl asi strach...